O Charlestonovi


Mít kapsu skoro prázdnou? Nevadí. Naopak je to vlastně docela terno. Samozřejmě záleží na úhlu pohledu, že. Abych ale zbytečně neklopýtal kolem tlusté peněženky, tak věc se má takhle…

Byla (ne)jednou (ne)jedna boule v kapse

… když jsem naposledy vytáhl ze zadní kapsy od kalhot peněženku velikosti minivanu od Volkswagenu, řekl jsem si jednoduše dost. Přece musí existovat i peněženka, která člověku nestrhá opasek nebo neutrhne náprsní kapsu v saku.

Shodou okolností se v té době dral na svět můj prvorozený syn. Měl se jmenovat Kája, Karel, Charlie. Po mamince. Ne, dělám si legraci, celá ta anabáze se jménem je maličko složitější, ale o tom píšu jinde.

Spoustu ptákovin o tom, jak se srovnávám s rolí otce, hromadu rádobyrad a příběhů z našich společných dobrodružství si můžete přečíst na Klubu Otců.

Napadlo mě, co takhle udělat něco pro kluka a zároveň vytrhnout trn z paty kolegům mužského pokolení, které taky štve ta zrůdnost, kterou musejí denodenně tahat v kapse. A mohlo by se to vlastně jmenovat po něm. Fan-tas-tic-kej nápad, zajásal jsem.

Prostě a jednoduše

Řekl jsem si, že zakopat na zahradě flašu slivovice umí každý, zasadit strom vlastně taky, ale postavit klukovi k narození značku vlastních módních doplňků, to už je docela unikát. Postavit dům bych totiž nezvládl. Ledaže by byl z LEGO™. Pogratuloval jsem si k silné mozkové aktivitě a koupil doménu charlestonclub.cz. Nejprve jsem ale koupil chaleston.club. Vidíte ten překlep? Já si ho všiml až po týdnu…

Slovo dalo slovo

Těch slov byla ve skutečnosti velká hromada. V různých jazycích a dialektech. Víte třeba, jak se řekne italsky peněženka? Údajně Portafoglio. Ale možná mě napálili a dodnes se mi smějí. Kůži nám nicméně dodávají výbornou i kdyby náhodou portafoglio znamenalo třeba “ten-co-tomu-nerozumí”. Té dokonale vyčiněné teletině říkají pelle di vitello a jejich kolegové z Francie vznešeně cuir de veau. Speciálním rostlinným barvivům, které jsme chtěli na peněženkách použít zase říkají colorant naturel. Konkrétně tohle jim i věřím.

S Asií jsem už komunikaci prakticky vzdal. Tam to prostě nešlo. Pak se ale objevil James. Chlapík s kouzelnýma rukama z malé továrny nedaleko Perlové řeky v provincii Kuang-tung. S ním testujeme nové nápady, designy a další vylomeniny, kterými ho často trápím. Nenašel jsem totiž nikoho, kdo by byl stejně jako on schopen kůži zbrousit tak, aby se zachovalo vše, co je na přírodní kůži skvělé - unikátní smyslový vjem, elegance, odolnost, trvanlivost, a zároveň aby byla kůže co nejtenčí. To prostě strojově nejde. Je to ruční práce.

Abych to bylo opravdu světové, nakonec jsem ještě vyjednal s indickou zákaznickou podporou vrácení peněz za doménu s překlepem. Chaleston. Nevím, nad čím jsem tehdy přemýšlel…

Jasně, už si vzpomínám

Nad tím, jak dostanu colorant naturel z Francie do Itálie, kde jej signori conciatore během tříselného činění nanesou na jednu stranu pelle di vitello a pošlou Jamesovi, který na břehu Perlové řeky provede svou generacemi střeženou ruční magii. Nakonec je peněženka světoběžnice dokončena, doladěna a zkontrolována u nás v Česku. Ufff… Vám se to možná nezdá, ale za každým kouskem, který u nás koupíte je docela dost rukou, příběhů a nacestovaných kilometrů.

To všechno proto, abyste v kapse neměli zbytečně těsno. Protože život je prostě moc krátký na chození s tlustou peněženkou.